Negativní lidé.

30. března 2015 v 19:53 | Cindy |  Depkářka

Předtím než začnu psát další (a bohužel opět depresivní) článek, chtěla bych moc poděkovat všem, co okomentovali jakýkoliv můj minulý článek.

Teď bych vám ráda popsala několik svých minulých dnů.

Sobota 28. 3.

Ráno jsem se probudila do hotového utrpení. Měla jsem pocit, že mi praskne hlava, jak mě bolela, a celá jsem hořela. Asi po půlhodině v posteli, kdy jsem se přemlouvala vstát a dojít za mámou, jsem se k tomu donutila.
Jakmile jsem došla do kuchyně, kde připravovala snídani, prostě jsem se rozbrečela. Byla jsem unavená, všechno mě bolelo a prostě jsem jen potřebovala objemout a slyšet od někoho něco milého.
Máma: "Co je?!" A takhle ještě asi 7x na mě zvyšovala hlas, než jsem ze sebe vymáčkla, že mi není dobře. Ona nesnáší když brečím a jsem slabá.

Fajn, zůstala jsem v posteli a nešla na soustředění. Kolem poledne máma opět zvyšovala hlas s tím, že nic nejím. Že je mi špatně. Všemu dala třešničku na dortu touhle větou:
"A jsi tak unavená, že se nemůžeš ani učit?"
Myslela jsem že skočím z okna. Vážně jsem měla 2000 chutí to udělat. Vlastní máma a takhle se chová k dítěti?! Ležela jsem s 40 horečkama v posteli a nebyla schopná ani mluvit, a ona jestli se nemůžu učit.

Neděle 29. 3.

Pořád mi nebylo dobře, máma zase celý den kolem sebe šířila negativní energii, pořád na něco nadává- na mě, na bráchu, na mého tátu, na svojí práci, na celej život.
Přitom umí být kreativní. Když chce. Jenže pořád musí mít drama a všechno rozmazává a ječí- pořád ječí. Kvůli ní mám panické záchvaty pokaždé když na mě někdo zvýší hlas.
Kvůli ní nechci mít děti, protože se bojím, že budu jako ona. Chce mě mít pořád perfektní. Uč se, uč se, uč se, musíš mít jedničku z matiky, tu já neměla takže ty jí mít budeš. Nedovolí mi téměř nikam jít s kamarády. Jen do kina, a když chci někam odpoledne, někam prostě jen tak jít, už má problém. Pořád je negativní, tohle jsi neuklidila (pardon, umírám v horečkách) ten čaj si neudělala, na tom stole máš neustále neuklizeno, na té skříni visí moc ramínek, ukliď si ty kapesníky, máš všechno do školy? (asi tak 6x za den se takhle ptá.)

Pondělí 30. 3.

Dnes mi zlepšily náladu některá videa na youtube. JInak jsem byla doma a nemusela do školy a máma byla v práci. Před chvílí přišla a opět začala nadávat na všechno a všechny- proč jste si neudělali večeři? To se vším čekáte na mě nebo co?! Můj brácha, který je dislektik, měl 3 chybky v diktátu z češtiny. Její reakce: Ale tohle je hodně špatný! (Následovalo půlhodinové drama o tom jak je blbej.)

Brečím. Strašně moc brečím. Chci žít normální, úžasný život, chci mít jiné rodiče, nebo se prostě odstěhovat. Nesnáším jí. Tak moc jí nesnáším.

A teď jsem taky negativní, ale protože jsem slabá, tak všechny ostatní klidně svojí prohru vidět nechám.

xx Cindy xx

P.S. Bude to někdy lepší?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wye Wye | Web | 3. dubna 2015 v 7:51 | Reagovat

Bude. Možná ne dneska, možná ne zejtra, možná ne za rok, ale bude. Jednou. I kdyby jen na chvíli. Musí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama