Beauty sucks?

30. srpna 2015 v 14:06 | Cindy |  Depkářka
Sebastián Gómez Arguello


Nikdy jsem si moc nedělala z toho jak vypadám- měla jsem se ráda, navíc jsem dělala atletiku takže jsem se nebála že budu mít nějaké to kilo navíc a udržovala jsem si "kondičku". Nikdy jsem nehubla (a ani to ostatně dělat nehodlám), jedla jsem co jsem chtěla, s mírou, nikdy si nedělala starosti s tím že v plavkách vypadám tak a tak.

Ale poslední rok se v mém životě hrozně změnilo. Nelíbilo se mi moje tělo, pořád jsem se na sebe dívala v zrcadle, jestli nevypadám tlustě a pořád mám dny, kdy se nesnáším za to jak vypadám- jaká jsem. A to je špatně a už mi to došlo.

Skončila jsem v červnu s atletikou, protože mě tam šikanovali. A od té doby propadám strachu, že ztloustnu, protože vlastně teď oficiálně žádný sport nedělám. Mám koníčky jako je sbor nebo hra na klavír a škola zabírá většinu mého života. Chodím pěšky, a dělám gymnastiku (hodina týdně) ale prostě se bojím, že ztloustnu, a celé 2 měsíce teď v létě jsem se tím trápila.

Nedokážu spočítat, kolikrát jsem zadržovala slzy ve zkušebních kabinkách, když jsem se nedostala do kalhot velikosti S a ani M. Mám celkem dost široká stehna, ale úzký pas, takže sehnat kalhoty je pro mě problém. Legíny mi jsou volné v pase, skinny jeans jen přejíždím pohledem. Potřebovala bych jinou velikost na nohy i pas.

A ta stehna ani moc hezky nevypadají- třeba v kraťasech. Když sedím...všechny tyhle maličkosti, který má každý z nás a dá se s nimi žít, jsem si začala uvědomovat až v poslední době jak jsem si doslova vsugerovala, že ztloustnu když se nebudu pohybovat. Což je pravda, ale myslím že normální stravou se tomu můžu vyvarovat. Pomalu se učím mít se zase ráda...pro téměř roce trápení s tím, jak vypadám.

Dost tomu trápení asi i přispělo to, že nemám a nikdy jsem neměla kluka a měla jsem pocit, že se jim nelíbí moje postava, přispělo i to že na váze je 60 kg a to měřím jen 165 cm (může za to hodně svalové hmoty z atletiky a těžká kostra) a pak taky doktorka, která mi na patnáctileté prohlídce řekla, že jsem nějak přibrala (což nebyla pravda, moje váha je dost stejná, můžu říct). Bratr mě shazoval. Chtěla jsem se i jednu chvíli přihlásit na casting pro Elite, jen tak ze srandy, ale jsem malá (jako bych za to mohla, že- ale tenkrát mi to přišlo že ano). Jinak mi rodina říká, že jsem hezká, ale já jim nevěřila. A mám dny kdy se nesnáším, i když se snažím mít se ráda.

Oh, society...

Nejraději bych lidi, kteří tvrdí že vyhublost je krásná profackovala. Všechno v tomhle světě je otočené. Dřív byla silnější žena symbolem krásy, dnes je to přesně naopak. I v zaměstnáních se upřednosňují hubenější lidé ( i v případech kdy to není třeba). Nechápu. Samozřejmě že není hezké mít 120 kilo, a je důležité nějak vypadat, ale nejvíc záleží na tom jací jste uvnitř. Jaká je vaše povaha. Znám hubené, krásné holky, které splňují všechny představy společnosti o kráse, ale jsou to neskutečné mrchy. A takové jako já se trápí tím, že nejsou jako ony. COŽ JE ŠPATNĚ.

Proto chci vzkázat všem holkám, které na tom třeba byly/jsou podobně jako já, aby se vykašlaly na to být taková jak určují módní časopisy nebo být jako nejlepší kamarádky. Tvoje kamarádky se na tebe kvůli postavě nevykašlou, mají tě rády protože jsi taková jaká jsi.

Nemám ráda svět, ve kterém žijeme. Ale můžeme aspoň zkusit udělat si ten život co nejlepší, když už nic lepšího a mít se víc rádi. Všeho s mírou- jídla i hubnutí.

Držte se,

Cindy

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 theteengirlstyle theteengirlstyle | Web | 31. srpna 2015 v 16:30 | Reagovat

Opět krásný článek,mluvíš mi z duše. Já mám silnější stehny a docela úzký pas,tak je pro mě taky problém sehnat dobře padnoucí kalhoty,tak mám nejradši jeggíny,protože jsou natahovací a jsou příjemné. Ale snad největším problémem je moje výška,protože mám něco málo přes 160cm,takže nosím S (kvůli těm stehnům),ale potom mi jsou zase dlouhé nohavice. :D No teď jsem se docela rozepsala,tak už končím. :)

2 randomholkaznetucosiříkáWizard randomholkaznetucosiříkáWizard | 1. září 2015 v 15:57 | Reagovat

Mám trochu jiný problém. Jako dítě jsem byla dost hubená, prostě taková ta 'kost a kůže'. Asi to bylo i mojí výškou, ale především jsem mezi lidmi moc nejedla. Vlastně jsem ani jinak moc nejedla, neměla jsem prostě chuť. Byla jsem nejednou nazvaná anorektičkou a musela vysvětlovat, že to tak není. Teď mám nějakou slušnou formu, starší holky ze školy třeba obdivují, že mám mezeru mezi stehny. Ale mně je to úplně jedno. Vážím 53 kg při výšce 173 cm, přitom mám nějaké ty boky, jdou mi vidět klíční kosti ale zase ne žebra. Co je ale můj největší problém... Mám akné. Ne takové to, se kterým se potýká většina puberťáků. Mám akné skoro po celém těle, zděděné po jednom z rodičů. Líbí se mi se třeba hezky oblékat, obzvlášť na léto, nosit tílka nebo něco pěkného. Jenže to by znamenalo vystavit všem okolo to ošklivé, co se mi všude dělá. Skvrny, strupy anebo jizvy. Možná jde i o moje zábrany, že to prostě lidem ukazovat nechci. Ale na druhou stranu si myslím, že tohle je mimo jiné třeba i důvod, proč jsem, stejně jako Ty, nikdy nikoho neměla. Nesnáším to na sobě, štve mě, jak mě to omezuje. Myšlenka tohohle "slohu" je tedy asi taková, že: Radujte se z formy svého těla. Někdo sice splňuje moderní trendy, ale je mu to k ničemu, když je poškozený na povrchu.

3 Cindy Cindy | Web | 1. září 2015 v 19:24 | Reagovat

[2]: Tohle je naprosto úžasný komentář a otevřela jsi mi tím oči. Fakt :)
Přeju ti aby se to akné zlepšilo <3

4 Wizard Wizard | 4. září 2015 v 23:07 | Reagovat

[3]: Ani jsem takovou reakci nečekala... wow. Díky moc :')

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama