Stressed out výlet

16. května 2016 v 16:39 | Cindy |  Depkářka


Dostala jsem hroznou chuť napsat článek a tak nějak shrnout poslední měsíc (?) mýho života. Když tohle začínám psát, ani vlastně nevím, jestli se stalo něco velkýho, ale tak why not, prostě mám náladu na psaní.

Začnu asi tím, kde jsem minule skončila - brigádou. Vzali mě! Sice jsem se ráno málem zbláznila, protože se okolo toho událo milion dalších věcí (jako třeba kam se mám dostavit když tam mají dvě adresy?) a měla jsem toho plný kecky, mluvila jsem tam fakt totální shity, ale všechno jsem zvládla a mám z toho radost. Sice to není úplně bomba placený, ale zase tam nebudu skoro nic dělat, takže asi tak.

Taky pořád pokračuju ve cvičení - což je mega úspěch. Jako vážně mega úspěch. Vedle tancování a gymnastiky jsem naposledy cvičila doma před talentovkama na střední někdy před rokem. (A už nikdy na žádnou školu kde chtějí talentovky nepůjdu.) A výsledky jsou docela vidět a taky z toho mám radost, protože sice budu pořád vypadat v plavkách jako velryba ale nebude to tak hrozný.

S familií jsme naplánovali letní dovolenou. Letos jsem se už smířila s tím, že nikam nepojedeme a ani mě to tolik nemrzelo, navíc budu mít tu brigádu a tak, ale včera jsme s tátou koukali na kempy a pojedeme do Maďarska! Nikdy jsem tam nebyla a fakt jsem natěšená jak malý děcko, navíc budeme 120 km od Vídně, to je boží město a je kousek od Bratislavy, což je další boží město a mám tam internet friendku takže doufám že bysme daly meet up, a snad se taky pojedeme podívat do Budapešťě, což je trochu dál ale panebože! Budapešť! A snad nezbyde čas na ty bazény, co tam okolo toho kempu jsou. Protože já a bazény. Eh.

Ve škole to bylo poslední týdny volnější, byly maturity, teď budou pro změnu zase, ale ústní, a nepsali jsme tolik testy. Každopádně učitelé se zase posrali a ve středu píšu fyziku (a stresuju se už teď), a ve čtvrtek literaturu a informatiku což je tak 20 stránek minimálně a jsou to totální ***** takže doufám, že to opíšu. Já vlastně skoro všechny testy opisuju z taháků. Není to tím, že bych se učit nechtěla, ale vlastně jo, je, nechci se učit.

Taky jsem byla na závěrečné kamarádek v tanečních a fakt jsem si to užila. Měli jsme koncert se sborem (a přede mnou je jich tolik, že nebudu mít volný víkend hoodně dlouho.). Pořád pokračuju v tancování, což je úplná bomba, hrozně mě to baví a jeli jsme s tátou a bráchou na víkend na jedno z mých nejoblíbenějších míst na světě a zjistila jsem, že fakt hrozně miluju malý prasátka. A celkově na ten víkend vzpomínám jenom v dobrém, bylo to bezva.

O víkendu jsem s friendkou jela do Prahy na Svět knihy, což je událost o který se asi dost rozepíšu, protože to byl můj (náš) první samostatný výlet do Prahy. A neobešel se bez hromady stresujících situací, protože já a Praha, vlaky, nádraží, metra, a obecně orientační smysl - HA HA HA.

Vstávala jsem asi v 6:30, sbalila si do baťohu, který se mnou už procestoval tisíce kilometrů, pár věcí (jela jsem fakt dost nalehko) a vyrazila na tramvaj. Další vtipná věc - zastávku mám tak 10 minut od domu, a ještě den předtím jsem si na školní wifi hledala v kolik mi to jede, protože do naší sítě se nabourali hackeři a vyhodili nám zrovna, náhodičkou, v pátek 13. internet. Což je hustý a děsivý zároveň.

Nějak jsem dorazila na nádraží a nastal první zádrhel. Naše nádraží se skládá z tak šesti nástupišť, a ještě se tam dá vyznat, ale zatraceně, vlezu tam a všude cedule - 1 a 2 nástupiště jsou z důvodu rekonstrukce uzavřené, využijte provizorní nástupiště, který bylo zahrazený plotem takže docela bomba. Kamarádka tam už byla, celá vystresovaná, protože se tam potuluje dost podivných existencí a pedofilů a tak, a rádi se dají do řeči s kýmkoliv, takže ji tam nějakej úchyl chvíli otravoval, ale odpálkovala ho.

Daly jsme si sraz v půl osmý, vlak jel v 8:07. Dobrý, byly jsme tam trochu dost brzo, ale radši dřív než později. Koupily jsme jízdenky (210 korun za zpáteční, moje peněženka brečí ještě teď), kamarádka si ještě skočila pro něco k jídlu a pak jsme jenom čekaly před tou velkou tabulí s odjezdama a stresovaly se aby nám to nehodili na to 1 nebo 2 nástupiště, protože jsme fakt nevěděly jak bysme se tam dostaly. Taky nesmím opomenout chlapíka v obleku s bagetou, který po nás házel úlisné, odporné pohledy a my doufaly, že s námi v tom vlaku nepojede.

V 7:50 jsme začaly vyšilovat, protože tam pořád nedali to nástupiště. Ale klídek, ještě chvíli máme. 8:00. Myslela jsem, že se zblázním, všude lidi, a my furt nevěděly kam jít. Naštěstí jsme chytili skupinku Japonců, kteří mířili do Prahy (podle lístků co jsem si přečetla přes rameno) a vypadali stejně zmateně jako my a rozhodly jsme se, že je budeme následovat kam potom půjdou. Což by asi nebyl úplně nejlepší nápad ale budiž, naštěstí nám v 8:05 (!!!!!!!) kdy už jsme stresem málem omdlely, nahodili třetí nástupiště, a my díkybohu nastoupily do vlaku a dokonce si i sedly.

Jestli si vzpomínáte na toho chlápka v obleku, o kterém jsem psala pár řádků zpátky, na nástupišti po mně ještě jeden odporný pohled a zakousl se do bagety. Ignorovala jsem ho, ale ve vlaku si nejen sedl do stejného vagonu, ale dokonce hned přes uličku.

Díkybohu, že nemluvil a vystoupil další zastávku.

Každopádně asi po hodině jízdy nás vykopl ze sedadel mladý pár, kteří měli místenku. Dobře, dobře, měli jí, chápu, čau. Zbytek cesty jsme strávily sezením v takovém tom meziprostoru vagonů, u dveří na záchod, společně s párem, kteří vypadali (a zřejmě i byli), že jsou totálně sjetý.

Ale byly jsme šťastný, že jsme ve vlaku. Co budeme dělat na nádraží jsme už jaksi netušily. Metro jsme si hledaly už předem a kde vystoupit taky, ale já jsem na Hlavním nádraží v Praze byla dvakrát v životě. Lol.

Vystoupily jsme, oddechly si že jsme tam, a začalo hledání metra. Jo, já vím, jsou tam cedule a šipky a tak, ale my jsme asi byly slepý. Friendka zahlídla policajty a hned "Zeptáme se jich, zeptáme se jich" A já jenom vrtěla hlavou a dál hledala metro. A našla jsem ho. Štíply jsme lístek, předtím ještě půl hodiny řešily jestli jedeme na správnou stranu, ujely 3 zastávky a vystoupily uprostřed průmyslový zóny, kde kromě bytovek a benzínky nikdo nebyl.

Měly jsme vyscreenovanou mapu, ale ani jedna z nás si nějak nebyla 100 procentně jistá, jestli jdem dobře. A tak jsme šly na tu benzínku a paní se na nás podívala jako na magory, ale mile nám poradila "jděte pořád rovně". A ono to vyšlo. Za deset minut jsme byly na výstavišti v Holešovicích, omylem předběhli půlku fronty, koupily vstupenky (což byla zase akce ohledně toho jestli budeme potřebovat průkaz o studiu nebo ne, nepotřebovaly jsme ho), friendka ještě chvíli dala meet up s jinou friendkou, já si volala mezitím s další friendkou, která mi navrhovala jestli nechci jít ven, takže jsem jí oznámila, že jsem v Praze ale pokecaly jsme no a potom jsme konečně vyrazily dovnitř.

Moje první reakce? Tady by to ale hořelo. Jo, já vím. Bylo tam fakt hrozně knížek (lol, veletrh knih, co tam tak asi bude?) a taky hrozně lidí a málo vzduchu. Ale užila jsem si to. Nic jsem si nekoupila (nemám peníze, fakt nemám) ale prolezla jsem tam celý ten antikvariát a kdyby tam měli Hemingwaye (a teď omluva, netuším jak se to skloňuje), kterýho jsem hledala, brala bych ho. Stejně tak tam byly gramofonový desky a málem jsem si taky jednu koupila.

Byly jsme tam asi dvě hodiny, potkala jsem mýho internet frienda, což bylo super, a pak jsme jely do města na oběd (čti KFC) a potom jsme se jen tak procházely po Praze. Samozřejmě jsme se připletly do nějaký demonstrace ohledně Tomia (opět jak se to skloňuje?!) Okamury, což byla taky sranda. To se stane snad jenom nám. Ale bylo hezký počasí, a ani v centru, bez mapy, jsme se neztratily, sedly jsme si na náplavce, fotily, a bylo to úža.

Na nádraží jsme chvíli čekaly a potom se ještě stresovaly a ptaly průvodčího jestli vůbec nasedáme do správnýho vlaku (hlavně, že to tam bylo napsaný, lol) aneb dvě vidlačky v Praze. V kupé jsme seděly s celkem příjemnou slečnou, se kterou jsme se pak i zakecaly, ale domů jsme nedojely bez menšího incidentu - partičky dvou rodin, jejichž tatínkové byli mírně, mírně namol. A jasně, že si sedli na chodbě před naším kupé. Ale to už rozvádět nebudu.

Domů jsem přijela asi v osm, v tramvaji jsem ještě pokecala s jinou friendkou, která na světě knihy byla náhodou taky, a celkově můžu zhodnotit celý výlet jako skvělý, stresující ale stejně prostě boží. Jsem ráda že jsem jela a zvládla to!

Jestli jste to dočetli až sem, gratuluju! Získáváš zlatého bludišťáka!

Cindy
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 16. května 2016 v 16:40 | Reagovat

Ahooj, mám nový blog o Hilary Duff a rádaa bych, kdyby ses na něj mrkla a třeba se zapojila do ankety, diskuze atp. :) moc se omlouvám za reklamu, ale nějak začít musím :/

2 nasvet nasvet | 16. května 2016 v 16:46 | Reagovat

Hezký blog. Můžete se podívat na nás blog a případně okomentovat.Děkujeme! S pozdravem N a T z blogu www.nasvet.blog.cz

3 Wye Wye | 16. května 2016 v 19:51 | Reagovat

Sakra, mě tak mrzí, že jsme se nakonec nějak nedohodly a nepotkaly, eheh!
Anyway, jsem fakt ráda, že jste si to tam užily a tak :3 A to s hořením mě rlly pobavilo :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama